Miroslav Hylš

Zákon o nutné ochraně je zcela dostačující

12. 06. 2013 21:14:21
Ač toto téma patří k těm velmi debatovaným, neustále panují často až neuvěřitelné fámy, co všechno že tento zákon neumožňuje, zakazuje, limituje – a to i u lidí, kteří o sobě tvrdí, jací jsou experti na tuto problematiku!

§ 29 Trestního zákoníku

Nutná obrana

1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

To, že nutná obrana nesmí být "zcela zjevně nepřiměřená", rozhodně neznamená, že nemůže mít i výrazně vyšší intenzitu než útok – statně efektivní obrana logicky musí být silnější útoku. Je nutno si uvědomit, že útočník má všechny trumfy ve svých rukou – vybírá si cíl, místo, čas i způsob útoku! A rozhodně není pravdou, že tuto zjevnou logiku smí české soudnictví ignorovat – viz Nejvyšší soud, např. 6 Tdo 66/2007: "Ze samotné podstaty věci vyplývá, že obrana musí být tak intenzivní, aby útok odvrátila, tj. musí být silnější než útok.", nebo 6 Tdo 69/2010: "... nevyžaduje se, aby intenzitě použitého útoku odpovídala i míra intenzity obrany. Obrana by totiž měla být důraznější právě proto, aby došlo k překonání přímo hrozícího či trvajícího útoku na zájem chráněný trestním zákonem."

Naprostým nesmyslem je rozšířené tvrzení, že pro obranu nelze použít prostředek účinnější, než použitý útočníkem, tedy že např. proti neozbrojenému útočníkovi v žádném případě nelze užíti zbraně. Viz NS, 7 To 202/94: "Samotná skutečnost, že obránce použije proti neozbrojenému útočníkovi zbraně, neznamená, že jde o obranu zcela zjevně nepřiměřenou způsobu útoku."

Další fámou je nutnost za každou cenu se vyhnout obraně, je-li to jen trochu možné, a nebránit se ihned maximální možnou silou (ovšem takovou, která není zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku). Viz NS, 8 Tdo 654/2012: "Pro jednání v nutné obraně není podstatná tzv. subsidiarita, tj. nevyžaduje se, aby se obránce snažil vyhnout hrozícímu nebo již probíhajícímu útoku nebo aby použil nejdříve mírnější způsoby obrany a jejich intenzitu případně stupňoval až podle způsobu útoku."

Všimněte si také, že jak v samotném zákonu, tak v rozhodnutích NS je řeč nikoli pouze o útoku probíhajícím, ale i o hrozícím – tedy že již zde je umožněna sebeobrana. Čili nikoli nutnost čekat až na samotný útok – stačí jeho iniciace!

A teď k oné "nešťastné" zcela zjevně nepřiměřené obraně. Má dvě formy:

1) exces intensivní: obrana je zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku – např. zastřelení neozbrojeného neútočícího zloděje ovoce.

2) exces extensivní: obrana trvá i po skončení útoku (čili přechází do protiútoku) nebo je předčasná (předchází iniciaci útoku – čili sama je touto iniciací). (To ale nevylučuje možnost zadržení pachatele dle § 76 odst. 2 trestního řádu.)

Pokud tedy nutná obrana překročí meze zákonné definice, stává se trestným činem – nicméně to, že byl spáchán při vybočení z mezí nutné obrany, může být polehčující okolností. Viz NS, 11 To 27/90: "... z hlediska podmínek nutné obrany je třeba přihlížet i k psychickému stavu obviněné a k jejímu subjektivnímu náhledu na trvání a nebezpečnost útoku.", nebo 6 Tdo 69/2010: "... skutečnost, že obviněný jednal při své obraně v afektu vzteku ještě sama o sobě nevylučuje nutnou obranu podle § 13 tr. zák. (nyní § 29 tr. zák.), pokud obrana není zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku." Vždy jde ovšem o subjektivní faktory, které mohou jen stěží tvořit základ rozhodnutí. Zvláště u majitelů střelných zbraní je, vzhledem k podmínkám nutným splnit pro jejich získání, možno přinejmenším při obraně majetku požadovat zachování dostatečně střízlivého uvažování (viz např. "skandální rozsudek" v cause Bašta).

Je třeba si také uvědomit, že ustanovení o nepřiměřené obraně zde nejsou jen "pro ochranu násilníků a zlodějů" – především při užití střelných zbraní vždy hrozí risiko, že budou postiženi i nezúčastnění!

Co se týče některých sporných rozsudků nad bránícími se, šlo ve skutečnosti začasté o užití některé formy zcela zjevně nepřiměřené obrany. Ostatně v mediálně známých causách Bašta či (velmi aktuální) Šebesta ve skutečnosti dokonce nešlo ani o zcela zjevně nepřiměřenou obranu – tou totiž opravdu není střelba po domnělých zlodějích (a je zcela irelevantní, jestli se později ukáže, že jimi byli)!

Nu a pak je zde samozřejmě problematická práce některých vyšetřovatelů, žalobců a soudců... která ovšem není zapříčiněna zákonem a jeho změnou nemůže být odstraněna – vždy bude muset probíhat vyšetřování a rozhodování, zda vůbec šlo o obranu, zda byla odůvodněná atd.

Autor: Miroslav Hylš | karma: 13.20 | přečteno: 884 ×
Poslední články autora