Ano, principem našeho přístupem (a zdaleka nejen k sociální otázce!) je subsidiarita, tedy zasahovat, pomáhat co nejblíže. Vždyť kdo ví lépe kde pomoci, než nejbližší příbuzní čili rodina a nejbližší okolí "potřebného"?
Nicméně není pravdou, že to je celá naše sociální politika! Aby totiž mohla subsidiarita fungovat, je nutno splnit jeden naprosto zásadní předpoklad – nechat lidem peníze!
My máme recept jak jim je nechat: nahradit většinu dávek, přídavků, příplatků atd. jediným – negativní daní z příjmu.
O co jde? Princip je jednoduchý: občan s příjmy nulovými by nedostával dávky, ale platil by zápornou daň – čili by dostával peníze, čímž by měl zaručen minimální příjem (de facto by negativní daň definovala životní minimum). Zatím vlastně žádná velká změna, že? Takže teď to důležité – s rostoucím příjmem by negativní daň klesala (až k nule dané určitou stanovenou hranicí příjmů), ale pomaleji, než by rostla celková částka, jíž by občan disponoval.
Příklad:
Výše daně = 1/4 příjmu – 8000 Kč
Občan bez příjmu by tedy dostal 8000 Kč
Občan s příjmem 5000 Kč by obdržel negativní daň o výšce 6750 Kč a disponoval tedy částkou 11 750 Kč
Občan s příjmem 10 000 Kč by obdržel negativní daň o výšce 5500 Kč a disponoval tedy částkou 15 500 Kč
Občan s příjmem 20 000 Kč by obdržel negativní daň o výšce 3000 Kč a disponoval tedy částkou 23 000 Kč
Občan s příjmem 32 000 Kč by nedostal žádnou negativní daň
Všimněte si radikálně kladného vlivu negativní daně na disponibilní částku lidí s malým příjmem.
Samozřejmě v návaznosti na toto by bylo třeba rozvolnit pracovní trh a tím umožnit vznik nových pracovních míst. Šlo by např. o zrušení minimální mzdy, která vcelku prokazatelně zvyšuje nezaměstnanost nejvíce ohrožených skupin – nejméně kvalifikovaných a absolventů bez praxe; zkrácení doby výpovědi (pro obě strany), smluvní volnost atd.
Zrušení minimální mzdy a dalších omezení by vedlo k větší poptávce na trhu práce, a zároveň by se díky negativní dani vyplatilo i méně placené práce vykonávat.
* * *
Znakem moderního kvalitně spravovaného státu by neměl být veliký, široce rozvinutý sociální systém, nýbrž celkový systém nastavený tak, aby potřebu tohoto velikého sociálního sytému eliminoval.
